Brazilská smršť, aneb peklo očima přívržence

…„Kdyby to takhle vypadalo v pekle, tak bych tam i chtěl!“ křičel mi do ucha Eddie, zatímco se všude kolem zmítala těla, jako ve smrtelných konvulzcích. Nebyl daleko od pravdy. Kdyby peklo vypadalo, jako sobotní night in hell, asi každý fanoušek takovýchto infernálních parties by se po hlavě vrhl do smažícího se kotle, právě na onom světě…

Dorazit se nám s drobnými technickými potížemi a především díky nepříjemnostem s výběrčí vstupného, která nás nechtěla do pekla pustit, podařilo kolem 23 hodiny, takže jsme s drobným zklamáním konstatovali, že NoT! už se nedočkáme. Ale k našemu štěstí začala zkoušet další horda od Satana, též čeští krajani KILLHIM.

Po chvíli ladění bicích, kytary, do které byl s to se opírat jeden z nejmladších členů dnešních skupin vůbec, nastalo hrobové ticho a pak… Se začala trashová flákota podávat na krvavém podnosu. Hlavní zpěvák a zároveň kytarista vypadal velice strašidelně, až vyšinutě, se svými grimasami by si mohl podat ruce s kytaristou z SOAD, který se taky netají svými gesty šílence před popravou a „tanečky s kytarou“. Jelo to, jeli jsme s nimi. Obecenstvo se nemilosrdně nechávalo válcovat tanky v podobě hudebních nástrojů. A growlingu. Moshing hardcoristy vepředu nebyl výjjímkou. Teplota se zvyšovala, mašina nabírala obrátky. Deathový noise mi masíroval ušní bubínky. Jednoduše zabíjácký masakr, než přišla další eskadra..

DEMOGORGONi z Polska, aneb další monstrum ze slovanských luhů a hájů, uhánějící svou kořist do té doby, než jí strunami z kytar dokonale podříznou hrdlo. Duše svatých plakali. Na scénu vstoupila krvelačná smečka. Zpěvák, který předtím seděl vedle mne když hrála předchozí skupina, rozpustil své bujné kadeře a vrhnul se do zaříkávání temných sil, zatímco se hřeby zaražené do jeho vysokých bot, leskly jako čepele chladné zbraně.. Bubeník nám začal drtit hlavy svými údery. Nejeden mozek se chtěl rozstříknout o zeď, ve změti rarašského veselí. Nejstrašidelnějším členem Demogorgonů nebyl satanův učeň s hrdlem plným zla, nýbrž basák s kamennou tváří, tak dokonale podobnou symbolu kozla. Naháněl strach. A zároveň ta posvátná hrůza fascinovala a jeho podladěná basa spíše hypnotizovala už dokonale oddané přívrženstvo a připravovala je na konečné zevzření démona a otevření brány pekelné. Moshing z každé strany pod podiem i na něm. Hlavy se hromadně trhaly od těla. Utrpení křísící krásu bolesti. Procítění každého nervu v těle.. Bang! Kdo nezemřel na přeražení si vazu z moshingu, dočkal se audience samotného satana.

Odmlka před bouří, pauza na popadnutí dechu, svlažení hrdla. A již nebylo cesty zpátky. Oltář věčnosti náležel NERVOCHAOSům a brazilská vlajka měla pro tuto chvíli jen jediného krále s ďábelskou družinou. Po zuby okovaného diabla Blasphemoona, který se jal trestat všechny zatracence, za to, že se odvážili k němu tak blízko. Posmrtná slast, avulze, hlavy nakřivo, zombieské pogo vpředu, kde už mnozí nevěděli ani svoje jméno.. AVE SATANAS! Černá mše pro otužilé slechy. Každý člen smečky se činil, ať už to byl bafomet, pan Anduscias se svým tričkem hlásajícím SEX, drtící svojí basu i hrdlo, Edu lane, trýznící paličky, z čehož mi jedna s nápisem Soul deep hrdě náleží ( ˘ ) a rozhodně neopomenutelný Vincius, pravý brazilský potomek vraždící svou hranatou kytaru. Soundtrack bolestného umírání prokládaný vzýváním satana a heavymetaovými riffy. Kdo by si takto nepřál skončit v pekle? Já ANO. S radostí!

Autor: Lutzi
Zdroj: http://www.bozak.cz/newsy-fotky_a_report_ze_sobotni_BRAZILSKY_SMRSTE.html